Muka pro krásu 2.Díl

4. prosince 2011 v 8:15 | Niya

tak tu máte už druhý díl, sand se vám bude líbit, už mám skoro hotovy, nebo možná i hotový, to už si nepamatuju třetí díl, ale tak snad se vám to bude líbit, zatím se nic moc dít nebude ona je to taková klidnější povídka, ale pak se to rozjede :) No toť asi vše ať vás tu neuspím mímy kecy :D

Mučení pro krásu 2. Ospalá

Přišla na čas. "Pojďte dál a prosím zujte se," "Jistěže." "Tak se posaďte, máte tu čaj, na řadě je, má oblíbená, obrana proti černé magii. Takže vztyk! Než vyšlu kouzlo, odzbrojíte mě. Bosýma nohama došla na druhý konec místnosti. "Vraťte se!" Podíval se na krvavé stopy na podlaze. "Posaďte se zpět do křesla a položte mi nohy na klín." Provedla "Co se děje, profesore?" " Tomuhle říkáte není to tak zlé? Máte nohy samou modřinu, puchýř, navíc, teče vám z nich krev, podívejte se na podlahu," "Omlouvám se, nestihla jsem si je přelepit," "Zůstaňte tu, ošetřím to." Přinesl dezinfekci a obvazy. "Teď s sebou moc neškubte, bude to pořádně štípat." Pevně jí stiskl kotník. Přetíral rány nažloutlou tekutinou. Ani s sebou necukla, evidentně ji to štípalo jako čert, ale nevydala ani hlásku. "Statečná holka," pronesl jízlivě, když doobvázal obě chodidla."Balet vás naučí prožívat strašnou bolest, ale přitom se usmívat." "Tak pojďte, zopakujeme si ten expeliarmus, kdy na posled jste držela hůlku v ruce?" "Už je to dlouho," "Snad jste nezapomněla úplně vše," "Tak to nemohu slíbit." "Ve vašem zájmu bych doufal, že si pamatujete aspoň něco." "Snad,"

"Tak vidíte, je to lepší než jsem očekával." "A co jste očekával?" "Že budete úplně vypatlaná, ale přeci tam máte aspoň ždibek znalostí, aspoň ještě víte, jak se drží hůlka." "Ale vždyť…" "Žádná ale, už jsem řekl. Teď jdeme na přeměňování." Jen nespokojeně zabručela, nicméně jí to nebylo nic platné.

"Máte už vypsané ty poznámky, Ravenheartová?" Nic "Ravenheartová!" lehce s ní zatřásl, ale ani to s ní ne nic neudělalo. "Ona snad usnula," problesklo mu myslí. Opatrně ji nabral do náručí. V tom zvedla hlavu. "Profesore?" zašeptala rozespale. "Usnula jste." "Omlouvám se, ale dnes toho bylo moc," "To vám rád věřím," "Za týden máme generálku přijďte se podívat." "No dobrá, balet jsem ještě neviděl." " Doufám, že se vám bude líbit." "Uvidíme, ale běžte už spát, ať zítra během nějaké piruety neusnete." "Děkuji, dobrou, pane profesore." "Dobrou, Ravenheartová."

"Kde krucinál je!" Snape naštvaně vrčel a přecházel po pokoji. V tom se ozvalo zoufalé klepání na dveře. "Dále!" Byl už podrážděný. "Omlouvám se!" Do místnosti vpadla uřícená Miyako, kapky potu jí stékaly po tváři, vlasy stažené v těsném drdolu. "Moc se omlouvám, přetahovali jsme trénink, tak, že jsem se nestihla ani osprchovat." "V pořádku. Je mi to jasné, koupelna je v támhleté místnosti, pokud se chcete osprchovat." "To bych mohla ?" "Jistěže, běžte, jinak bych vám to nenabízel." "Děkuji," S těmi slovy, rychlostí blesku, zmizela v koupelně.

Vynořila se v bílých květovaných šatech, sněhové vlasy splývaly až pod pas. Unaveně se posadila za stůl, v dlaních pevně stiskla horký šálek s černým čajem. " Chutná vám?" "Je výborný!" "Vypadáte ztrhaně, nechcete se na to dnes už vykašlat, večeřela jste vlastně vůbec?" "Nevečeřela, nikdy nevečeřím, jen snídám a pak mám čas od času oběd. Nebojte, zítra máme jednodenní volno, takže budeme mít spoustu času na dohánění." "Nechte to tak, zítra se hlavně vyspěte." "Dobrá, tak s čím začneme ?" "S čím chcete, je mi to srdečně ukradené." "Lektvary," "Fajn, jak myslíte."

"Jak to ten nůž proboha držíte!" rozčiloval se. Za pár sekund znova "Jak to proboha krájíte, Sakra, jak na tenhle lektvar můžete použít železnou míchačku, jste normální!!!" "Omlouvám se," Nahlas zívla "Pojďte jdeme raději na teorii, ať mi tu nevyhodíte byt do vzduchu. "Ne,že by to znamenalo nějakou převratnou změnu pro ten byt," Zabrblala si pro sebe.

"Tak se mrkněte na stranu 500 v učebnici o péči o kouzelnických tvorech." "Ravenheartová! Strana 500 Péče o kouzelnické tvory, slyšíte mě ?!" "Ježiši Ravenheartová, jste hluchá?!!" Upřeně na něj koukala, ale nehla ani brvou. Vše mu došlo okamžiku kdy se jí hlava volně svezla do hromady knih. "Ravenheartová," ztišil hlas "Spíte?" lehce s ní zatřásl. Spala. Jako minulý večer ji opět nabral do náručí, že ji uloží do postele. Tentokrát se ani neprobrala, takže ji zahrabal do péřových peřin potažené brčálově zeleným saténem. Prostěradlo s polštáři byli černé. Chvíli se na ni díval jak spokojeně oddechuje, Nakonec se vzdal naděje na noc strávenou v pohodlné posteli a ustlal si na gauči.

Pokračování příště