na Blog.cz

Tááááákže, jet u dílovka, já sice moc nadílvky nejsem, jeliož je většinou nedpíšu, raději je proto napíšu nejdířve celé a pak to sem hodím jako clek, ale tuhle vám rozkouskuji :) Navíc už mám v plánu jednu VEEEEEEEEEEEEEELKOU dílovku, už ji mám skor napsanou u sebe v bloku, pak ji jen přepíšu, to pujde jedna dvě *naivně doufá* takže se tu objeví, ale vzhledem k tomu,že u mě v bločku má přes 30 stránek (a to mám drobné písmo) takže nechci vědět jak dlouhé to bude ve wordu :D

no tož tady máte tu povídku (Číst jen na vlastní nebezpečí :D )

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. "Dále!" zabručel muž v černém. "Tak jsem tady, profesore." "To jste vy?"Neochotně zvedl oči od knížky. Za dveřmi stála velmi nízká dívka, bílé vlasy stažené do pevného drdolu. Od pohledu byla hodně vychrtlá, uniforma na ní dost plandala, ale měla, i na svou výšku, neuvěřitelně dlouhé nohy. "Můžete mi prosím vysvětlit, proč máte individuální studijní plán, ale hlavně proč vás musím po večerech, doučovat, ještě ke všemu za velmi mizerný plat? Nikdo mi to dosud nevysvětlil." "Jsem baletka," "Já zase odborník přes jedy a taky mě nikdo nedoučoval." Skočil jí do řeči "Byla jsem vybrána pro práci v divadle, která mi zaručí slušný plat i velkou budoucnost." "A to je důvod k tomu, abych se s vámi otravoval i po pracovní době?" "Až do večera mám trénink," "A to vám to nestačí jen dvě hodinky po škole?" "Profesore, myslím, že vy, génius přes lektvary by jste měl vědět, že pravé umění chce čas a neustálou přípravu." " Vždyť jen mácháte nohama," "Je to těžší než to vypadá." "Křepelčit jak postřelená labuť zvládnu z fleku taky." "Viděl jste někdy balet, profesore?" "Ne, ani nepotřebuji," "Kdyby jste ho jen jedinkrát spatřil, nemluvil by jste takhle. Je to dřina u které se musíte soustředit, na celé své tělo, každičký sval v těle musíte mít pod kontrolou." Jen se zašklebil. " Jak myslíte," rychle si nazula špičky a elegantně k přicupitala k němu blíž. Rychle se otočila, pak pomalu zvedla nohu až ke své hlavě. Severus se tvářil, jakoby mu měly vypadnout oči. "Posaďte se, nemusíte tu pořád postávat." "Děkuji," "Nemáte absolutně zač," Jeho hlas byl sice pořád nevrlý, ale už nebyl plný opovržení. "Tady máte učebnice!!" Postavil před ni hromadu knih, až přes ni nebyla skoro vidět. "Tolik?!" "Jistěže, budete muset tvrdě makat, nehodlám tady trpět nikoho, kdos e bude flákat." "Nebojte se, jsem zvyklá tvrdě pracovat." "V to doufám. Začneme u lektvarů, nalistujte si stranu sto deset, lektvar vášně. Přečtěte si ingredience, postup a pak začněte, támhle máte kotlík." Chvíli bylo ticho. Nakonec vstala, mlčky směřujíc ke kotli. Byl jí v patách. "Můžete se na mě laskavě přestat lepit?!" zasyčela, když jí koukal neustále přes rameno, zrovna když krájela kořen růže. "Chci vám vidět pod ruky, takže ne, nemohu." "A to se nemůžete dívat z boku ?" "Odtud mám lepší výhled." Uraženě si překřížila ruce přes prsa. "Myslel, jsem na to co děláte, váš výstřih je mi ukradený," Dál ji nechal míchat bublající tekutinu "Co to proboha děláte!" "Míchám," "Ale jak, to jste se nenaučila během těch několika let ani míchat. Musí se to dělat takhle!" Chytil ji za ruku, pomalu s ní kroužil. "Takhle se míchá, pomalým, kruhovým pohybem."

"Teď uhaste plamen a přelijte do flakonku." "Co teď?" "Můžete si ho nechat, třeba se vám někdy bude hodit,"pronesl dosti škodolibě "Myslím, že vy, ve vašem věku, ho budete potřebovat víc jak já." "Jste drzá," "A co jako?" "Poslyšte," chytil ji za bradu "Vaše chování se mi nelíbí," "Mě se váš přístup taky nezamlouvá," Vrčel, pevně jí svírajíc bradu. "To bolí," Probodával ji očima. "Na bolest by jste měl být z baletu zvyklá ne? Nechápu, že si dobrovolně ruinujete tělo." "Pro krásu se musí trpět," zívla si. "Jste unavená?" Pustil ji a z jeho hlasu vyzařoval soucit. Přikývla. " Sedněte si, do křesla, udělám vám čaj."

"Nate ," "Děkuji, pane profesore," "Najednou máte nějaký pokorný hlas," Posadil se proti ní. " Proč se ruinujete, jste mladá holka, měla by jste se užívat, ne si ničit zdraví," "Je to můj život." "Tak proč ho nezměníte?" "Už je na to moc pozdě, stalo se to mou součástí, miluju to více než svůj život." "Musíte mít strašně zničená chodidla," "Není to tak zlé." "Chutná vám čaj?" "Je dobrý, co je zač?" "Earl grey, první sběr, vyznáte se v čaji?" "Vůbec, ale nemám ráda ty sladké ovocné břečky." "Berete mi ta slova z úst," Sklonila oči do šálku. "Budeme se ještě muset podívat na přeměňování, letos musíte dokončit to, co jste minulý rok nestíhala, aby jste mohla úspěšně složit OVCE." "No jo minulý rok mi dal dost zabrat, Popelka, Giselle," "Koukám, že jste měla napilno. Co jste tančila v Popelce, nějakou vílu? Nebo sudičku?" "Popelku," "Vy děláte primu?!" "Ano, letos máme na plánu labutí jezero, mám hrát bílou i černou labuť." "Co to znamená?" "Role černé labutě zároveň s bílou je jedna z největších poct, jaké si může baletka přát." "To musíte být hodně dobrá," sklonila hlavu "Trenér říká, že zatancovat obě labutě je kurevsky těžké," Uznale pokýval hlavou. "Nemusíte se červenat, není důvod stydět se za vlastní schopnosti."

"Dobrou, profesore, a děkuji," "Nemáte zač, dobrou. Uvidíme se zítra ve stejnou dobu."

Pokračování příště :)