na Blog.cz

Ehm etoooo, ignorujte to je to zase jen výplod mého íce než chorého mozku, a výjimečně tam není Yaya- kun ani Uki-chan tentokrát to ani není z bleache (to jse v šoku co ?) ale z HP resp. napadlo mě to při HP7 part 2 :D No a číst pouze na vastní nebezpečí :D Odehrává se ov době, kdy je Brumbál už pod drnem a Snape je ředitelem. Myslím,že se mi povedlo nemožném je to horší jak turecká nuda (Tisíc a jedna noc) taže nezaručuju, že se vámu toho nebude chít zvracet (nebojte není to krvák) No´jinak ne to o Snapeovi. Jo knížku jsem nečetla, ale pozjišťovala jsem si co nejvíce informací i mimo film, zvláště o Snapeovi (nečekaně) tak by to neměl být uplně takový brak, možná sem si něco tochu přiupravila (asi hlavně ty zvěromágy XD) ale tak berte to prosím z rezervou :D

raději perex, ať

článek nemá kilometr a někoho neklepne hned na začátku :D Jo a přidala jsem si tam vlastní postavu :D jo a buedte k tomu mít i obrázek a písničku :D (pokud se mi bude ji chtít najít :D)

1.den:

Práskly dveře. Severu Snape se otočil, podle kroků někoho slyšel vcházet, ale na první pohled nikoho nespatřil, teprve až sklonil hlavu, tak uviděl svou návštěvu. Byla to jedna z dívek. Nižší postava, dlouhé bílé vlasy až pod pas. "Co tu chceš?!" "Myslím, že to víte." "Nedávej mi tu hádanky a mluv." Jeho hlas byl podrážděný a výraz zamračený, jako obvykle, arogance z něj přímo sršela. "Jsem na vaší straně," "Co tím myslíš?" "Vím co máte v plánu a chci vám být po boku." Severus jen pozvedl obočí "Co myslíš tím, být po vašem boku, Miyako. Být tebou tu nemelu skopičiny a vypadnu!" "Být vámi bych tuhle větu rychle odvolala." Najednou jako by zafoukal vítr, vlasy se najednou změnily v rezavé a rázem se v přívalu květin změnily zpět do bílé. Snape se tvářil zaraženě. "Snad jsem vám nikoho nepřipomněla?" "Nech toho cynického, tónu nejsi v postavení, abys se mnou mohla takhle mluvit, navíc," Na chvíli se odmlčel " Není tu nikdo koho by jsi mi mohla připomenout, jen změnou barvy vlasů" "A co Li.." "Nevyslovuj to jméno, raději mi řekni co po mě doopravdy chceš a vypadni!" " Chci vás," Přistoupila těsně k němu, hlavou se mu otřela o břicho. Výškou mu sahala sotva po prsa. Chytla se jeho pláště na hrudi snažíc se vytáhnout blíže k němu a políbit jej. Marně. Byla moc malá a nemoha se k jeho rtům přiblížit. On jen stál aniž by něco řekl. "No tak, Snapi, řekni něco, slyším jak ti buší srdce, nejsi z kamene ani když se o to snažíš sebevíc." Podíval se jí do očí. Byla v nich troufalost, velká touha a zranitelnost. Najednou mu změkly rysy tváře. Položil jí ruce na záda a lehce k ní naklonil tvář. Panovalo zvláštní napětí. Po chvíli ji pustil a odešel. Miyako spadla na zem. Sedl si do křesla. Posadila se mu rozkročmo do klína "Vím kdo jste, že nejste tak zlý, jak vypadáte." "Nechápu o čem to mluvíš.

V tu samou chvíli se Harry prodíral pouští, v těsném závěsu za ním se táhla Hermiona s Ronem. "Co bude dál, Harry?" "Projdeme tajnou chodbou v Prasinkách. Za čtyři dny tam dorazíme. "Čtyři dny! Pomalu nám dochází zásoby jídla i vody, co chceš dělat?" "Klid, Hermiono, něco najdeme." "Hermiono, myslím, že má Harry pravdu, nic jiného nám nezbývá."

2.den:

V podvečer Severu stál na balkoně svého pokoje. Vítr mu nadzdvihával vlasy i plášť. Znovu se bez zaklepání otevřely dveře. Stála v nich Miyako. Přistoupila k němu blíž, obejmula ho a opřela si o něj hlavu. Překryl ji pláštěm a položil ruku na bok. "Nad čím přemýšlíte?" neodpovídal " Myslíte na NI ?" pořád mlčel, což vlastně znamenalo souhlas.

Foukal silný vítr, dlouhé bílé vlasy motal dohromady s černým pláštěm. Vše kolem obklopovala šedivá mlha v níž se odrážely šedivé hvězdy. Pomalu už nebyly ani vidět. Tiše vdechovala jeho vůni, lehce smíšenou s potem. Položila se mu na břicho a zcela zmizela v jeho plášti. Poslouchala jednotlivé údery srdce, které byly rychlejší než kdy jindy. "Co se děje, Miyako?" "Nic, jenomže, blíží se půlnoc, budu se muset navrátit do pokoje, za chvíli je večerka." "Jako by jsi někdy dodržovala nějaká pravidla," "Co tím chcete naznačit? Abych tu s vámi zůstala? Jako by vám nestačilo, že jste mě nesl v náručí už můj první den na škole, byl jste ředitelem Zmijozelské koleje a já vám omdlela u večeře, když se zjevil bezhlavý Nik." "Pouze konstatuji fakta, nic víc ani nic míň," "

Měl přes ni překřížené ruce, tudíž nemohla odejít "Nepustíte mě?" "Jdi si,"

Celá opilá jeho vůní se vracela na pokoj. Zatímco Harry se svými přáteli se dostaly na okraj lesa " Jak jsme na tom, Hermino ?" "Zásoby zatím přežívají, od Prasinek jsme vzdáleni tři dny chůze." "To si děláte srandu? Já už neujdu ani krok, natož šlapat tři dny!" "To máš holt smůlu Rone, žádné welness tady poblíž nejsou." Pronesla cynicky Hermiona.

3.Den:

Pozdě večer. Miyako tiše vešla do velké prostorné komnaty. Proti dveřím byl vstup na balkon pomocí velkých prosklených dveří, které ovšem byly zavřené. Venku prudce sněžilo. Přes hlavu i ramena měla hozenou černou kápi. Shodila ji až těsně u veliké postele na níž ležel na boku Severus. Koukal do zdi. Najednou se mu pod rukou, kterou se opíral, protáhla liška záhy se však proměnila zpět v Miyako. "Vždyť víš, že jsem zvěromág." "Jistěže" Položila ruce na jeho hruď a hlavu na místo, kde měl srdce. "Ten zvuk tě uklidňuje, to jsi vážně natolik krvelačná? Nebo je to jenom ta hloupá lidská touha cítit teplo někoho jiného." Nabral pramen jejich vlasů, lehce jej promnul mezi prsty a zase ho nechal volně spadnout. Konečky prstů jí přejel po páteři. Zastavil se u pasu a přitiskl ji k sobě. "A pak, že nemáte srdce."

Den 4.

Ráno panovalo na škole zvláštní pozdvižení. Na chodbách školy se našlo několik otrávených studentů. Školní sestry je sice přenesly na ošetřovnu, ale pořád byl všude rozruch. Davy studentů i profesoři se shromažďovali v nemocnici "Co si o tom myslíte, Severusi?" pronesl Křiklan "Nic, pane profesore" "Myslím, že bychom už měli jít. Žáci, rozejděte se zpět do svých kolejí a v klidu!" pronesla profesorka McGonagallová. Všichni profesoři vyšli z nemocničního pokoje, najednou však Někdo odtáhl Snapa stranou. "Snapi!" Byla to Miyako, neočekávaně. Položila se mu na břicho a obejmula ho. "Co si myslíš, že děláš? Zbláznila jsi se?" odstrčil ji "To nevíš, že tady je styk studentů s učiteli zakázán? Raději na mě počkej v mém pokoji." "Ale, teď máme h…" "Jak jsem řekl, za pět minut buď tam!"

Když se vrátil na pokoj už ho čekala. "Pojď sem!" jeho hlas byl chladný a arogantní, jako vždy. "Na obleč si to!" Podal jí bílé šaty a rukavičky. "Proč, co se děje?" "Víš, že dnes večer se pořádá výroční vánoční večírek, takže ať mi neděláš ostudu jak vzhledem, tak tancem." "Tohle má být něco jako pozvání?" "Ber to jak chceš, jen nechci, aby můj doprovod vypadal nevhodně.Navíc," na chvíli se odmlčel "Sama jsi řekla, že chceš být po mém boku, není to tak, slečno Ravenheart?" "Řekla jsem to a ani nehodlám vás odmítnout, jo a děkuji za šaty." Zarazila se "Nemůžete se aspoň otočit, když se budu převlíkat?" Protočil oči sloup a postavil se k ní zády.

Šaty byly bílé, bez ramínek, měly obtáhlý trup zdobený perličkami a třpytkami, sukně byla dlouhá, tylová až ke kotníkům. "Můžete" Když ji uviděl, zarazil se "Dobrá, tak teď, abych tě naučil tančit." "To nebude třeba, mám sice pochybný původ, ale tančit umím." "Jestli mi tam utrhneš ostudu,ta…" "Tak nic, nezesměšním vás." "To bych vám doporučoval, slečno." Upřel na ni pohled skoro jako by ji chtěl zabít. Neodpovídala. "Můžeš jít," "A co když nechci?" Pevně jí stiskl bradu, až skoro zaúpěla bolestí. " Co tě vede k takové vzpurnosti?! "Nerad vzpurné ženy ?" Křečovitě zatínal ruku do její brady "Nedívejte se na mě tak, vím co vás trápí, vím co vás žere.Že si tenkrát vybrala jeho" křičela "Pořád je vidíte tančit na terase. Pořád cítíte jak její tělo chladlo ve vašem náručí. Pořád ta rána bolí!" "Zmlkni!" Zakřičel a udeřil ji. Odešla, aby se převlékla. Když se vrátila zpět, seděl v křesle. Odejmula jej zezadu. Ke krku mu přitiskla rty. "No tak, Snapi, znovu otevřít nehojící se ránu je nejlepší způsob, jak se jí zbavit." Prudce se postavil a odhodil ji do zdi.Praštila se hlavou o zeď a dopadla tvrdě na zem na zadek. Upřela na něj uslzené oči. "AVADA…..Proč se na mě tak díváš!" křičel "Jestli mě chcete zabít, tak poslední co chci vidět je váš obličej, Severusi." Polka, po tváři jí začaly ztékat slzy. "Takže, jsi to přeci jen myslela vážně." Natáhl k ní ruku. Rozpačitě se jí chytila. Prudce ji přitiskl k sobě. Jen tak stál, rukou, ze kterou ji držel, ji přitahoval k sobě. "Severusi," Vydechla "V osm buď zde, už připravená." Lehce ji od sebe odstrčil.

Tentokrát přišla načas. Snape už nervózně přešlapoval na místě, slavnostně oděn ve společenském hábitu. "Vyrážíme!" Nabídnul jí ruku. Když ji přijala táhl ji chodbou až do velkého sálu "Tady jste, Severusi, už Vás tu netrpělivě očekáváme." Profesor Křiklan v tu chvíli překypoval optimismem "Slečno Ravenheart, velice vám to sluší, už vám to někdo řekl ?" "Ne, ale děkuji za kompliment."Její hlas byl stejně chladný jako jejího doprovodu.

Vytáhl ji na parket. Fakt byl, že tančit uměl. Kolem nich se začínali hromadit ostatní. Většinu to překvapilo a celým sálem se šířil šum od neustálého tichého špitání. "Jak tak slyším, stáváme se centrem pozornosti." "Koho to zajímá?" "Začínáte být značně apatická," "Pouze mě zaujala vaše vůně," "Prosím?" "Vaše tělo je cítit zvláštní vůní smíšenou s potem, velice lákavá, svůdná vůně" "Jsi zvláštní," Na to už neodpovídala, pouze mu položila hlavu na prsa. Lehce ji k sobě přitiskl, že mezi jejich těly nebyla žádna mezera.

Večírek se už pomalu končil, na parketu zůstávalo už jen několik posledních párů. "Měli by jsme už jít." Nečekaje odpovědi chytil ji za ruku a vedl ven ze sálu. Za dveřmi se zastavili "Myslím," polkl "by bylo vhodné vás k sobě pozvat. Čistě ze zdvořilosti." "V tom případě, čistě ze zdvořilosti, přijímám" "Zníte, jak z přeslazeného románu, nechápu, kdo může něco takového číst. Smyšlené příběhy o něčem, co se nikdy stát nemůže" "Váš pesimismus mě neustále udivuje, i když ho na druhou stranu chápu. O jedinou naději, kterou jste kdy měl,jste tragickým způsobem přišel, ale měl by jste si pamatovat, že pokaždé se naskytne druhá šance, stačí se jen dobře podívat." "Jste přehnaně optimistická, Ravenheartová." Otevřel dveře od své komnaty. "Můžete vstoupit."

Sotva za nimi zaklaply dveře podal jí sklenici s medovinou "Ale profesore," "Nesnesu žádné námitky, Miyako." "Kam zmizela ta veškerá formálnost?" "Co jsi zač? Ze začátku to vypadá, jako by jsi ve mě našla tu nejlepší věc, kterou jsem se snažil schovat a o které ví pouze Brumbál a nyní vypadáš, jako by jsi chtěla, abych se k tobě choval tak jako dřív. Vyberte si laskavě, slečno." Oba odložili sklenici "Severusi, jen, že jste mě zmátl." "Jsi hloupá, proč prostě nepochopíš, že nesnáším ty sladké řečičky, ke kterým se mě snažíš navést těmi tvými hloupými otázkami. Chce se mi z toho zvracet." "Nikam se vás nesnažím navést, Snape." "Nenávidím ty věčné sladké okecávky okolo každé věci, proč prostě narovinu neřeknete, co chcete říct, a ne hodiny a hodiny pronášet kupu nesmyslných věcí. Jste mi velmi nesympatická, Ravenheartová, strkáte nos do soukromých věcí , ale sama neřeknete o sobě nic. Proč máte pochybný původ. Co jste vlastně zač ?!!" "Jsem zvěromág a čarodějka. Moje hůlka je bílá, z lipového dřeva. Vyrůstala jsem v divočině s vlky. Rodiče jsem nikdy nepoznala. Jsem přírodní albínka, můj patron je velký sněžný vlk. Jste s informacemi spokojen?" "Nenutil jsem vás vykládat vás věci, které nechcete." "Vy jste se nikdy neptal," "Takže je to moje vina?" "Co má být vaše vina?" "Vidíš, dostala jsi mě tam kam jsi chtěla, hádáme se tu jak staří manželé. Jsi spokojená?" "Proč!Proč si nedokážete nikoho připustit k tělu, snažila jsem se vám dát najevo svou náklonnost, málem jste mě zabil a přesto…." Vztekle se otočila, chtěla odejít. Chytil ji za ruku a prudce přitiskl k sobě. "Najednou vám tak odporná nepřijdu. Co po mě chcete?!" "Sama pořád dáváš jemné náznaky, vyčítáš mi, že je nevidím, ale sama je nepřijímáš." "Možná jsem stejně pesimistická jako vy," Svezla se po jeho těle na kolena. Pevně mu objala nohy "Jindy tak hrdá a teď se mi plazíš u nohou. Je pravda, co se říká, že zlomená pýcha je ta nejhorší věc, co může kdy koho potkat." "Jaká zhrzená pýcha?" Postavila se, rukama ho chytla za tváře následně se k němu natáhla, jako by ho chtěla políbit. "Nenechte mě v tom samotnou," šeptala "Možná padnete na mou úroveň, ale určitě tím spoustu získáte, prosím, nenechte mě tu tak stát a jen žadonit pohledem." Konečně srozumitelná slova, ale mluvíš trochu moc." Sklonil se k ní, ruce jí omotal kolem pasu a dlouze ji políbil. "Se.." Znovu ji umlčel polibkem. Tiskl ji k sobě, jako by to mělo být naposled.

Opřel si o ni hlavu. Položila mu ruce na záda. Cukl s sebou "Co se děje Severusi, snad to není poprvé, co jsi políbil ženu?" Nastalo trapné ticho. Pustil ji a odešel na balkon. Venku foukal silný vítr nadzvedávající jeho plášť. Kolem něj proletovaly sněhové vločky. Posadila se na postel. "Severusi, pojďte za mnou, musíte být zmrzlý, nechejte se ode mě zahřát." Přikráčel k ní se studeně arogantním pohledem. "Lehni si!"

Díval se na ni pořád stejně přísně,ale nakonec se otočil a odešel si znovu stoupnout na balkon. Miyako k němu tiše přišla a ze zadu jej odejmula "Severusi," "Co se děje?" "Nic, jenom, že takhle se nejspíš nachladíte." "Být vámi, slečno Ravenheart, starám se o sebe." S těmi slovy si ji vzal před sebe a přitisknul k sobě. Ruce měl omotané kolem jejího hrudníku, tudíž ji skoro celou halil plášť. "Zase posloucháš srdce?" jemně přikývla " Nechápu co na tom vidíš." "Zkuste to, nádherně vás to uklidní." "Pojď,jdeme dovnitř, je tu vážně zima." Vzal ji do náruče a sedl si s ní do křesla. Odmlčeli se .Chytil ji za tváře, začal ji pomalu líbat. Po několika minutách ji pustil a vyčítavě se na ni podíval. "Severusi,"vydechla. Zahrnula mu pramínek vlasů z čela. "Proč se na mě tak díváte?" "Proč se mnou mluvíš střídavě jako se starým známým a za chvíli jako s profesorem?" "Já se ptala první," "Víš proč? Protože neustále mě svádíš už jen tím že se na mě podíváš. Snažím se ti vzdorovat, ale nemůžu. Vypadáš jako holka co se sotva naučila chodit, ale stejně mě přitahuješ." "Tak proč si mě nevezmete, když chcete a smíte?" "Zase ty hloupé řeči, kdy už se je konečně odnaučíš?" S těmi slovy ji dal facku. "Severusi!" do očí jí vyhrkly slzy. Zvedla se a rychle utíkala pryč. Zvedl se a běžel za ní. Po cestě Miyako vrazila do Feda s Georgem , navíc to ještě ke všemu byla slepá chodba, tudíž nemohla moc daleko utéct. Za chvíli se dohnal Severus, když uviděl světlo z hůlek, zpomalil do rázného kroku. "Co tu děláte Weasleyovi, takhle pozdě?!" "A co tu děláte vy, pane profesore?" "Do toho vám nic není," "Jen jestli hledáte Miyako tak běžela pořád rovně a nemusíte ani moc pospíchat, tak chodba je totiž slepá." "Co to tu vykládáte za hlouposti. Nechápu proč bych měl hledat zrovna slečnu Ravenheart a jestli je tu také tak bude potrestána stejně jako vy!" "No já jen, že na košili máte ty krásné dlouhé rovné bílé vlasy, které tady snad nikdo jiný nemá a že do nás před chvílí vrazila, navíc na plese jste se s ní tvářil celkem spokojeně." "Do mého kabinetu!Okamžitě! A vy taky slečno Ravenheart, vylezte konečně z té tmy, vlasy vám svítí až sem."

"Tak co s vámi uděláme," zamyslel se "Weasleyovi, budete týden pomáhat našemu hajnému. Teď můžete jít. Miyako Ravenheart, s vámi si to vyřídím osobně." Sotva Fred a George odešli Severus se zvedl stoupl si vedle Miyako. "Odsud už neutečeš," "Proč bych měla utíkat." Oba mlčeli "Vy to víte, jen to řekněte, přiznejte chybu." "Dobře, neměl jsem tě udeřit." "A ?" "Co ještě chceš slyšet?" "To prozatím stačí." "Doprovodím tě na pokoj," Nabídl jí ruku. Ona jen pozvedla obočí. "Přece nebudu chodit?Kór, když se na vás pořád zlobím." Snape se neochotně sehnul a vzal ji do náručí.

U dveří jejího pokoje ji postavil na zem. "Takže, tady se asi rozloučíme, že?" Byla ráda, že měla podpatky. Natáhla se k němu a hluboce se zapila do jeho rtů. Ruce mu omotala kolem krku. "Dobrou, Severusi," zašeptala po několika minutách "Dobrou……….Miyako" Ještě jednou ho políbila na cestu.

Den 5.

Ron, Harry a Hermiona se konečně dostali do Prasinek do Medového ráje, kde byla tajné chodba do Bradavic. Najednou se však ozval řev stoupenců Lorda Voldemorta. Rychle se ukryly do zvláštní Studené chodby. "Zdravím Harry,"ozval se známý hlas "Frede! Co tu děláš?" "Mám za úkol hlídat tuhle chodbu vedoucí do školy." "Vezmeš nás dovnitř?" "Jistěže, už vás všichni očekávají. Od té doby, co je tu Snape ředitelem je to na škole peklo."

Po snídani byli svolání všichni studenti i profesoři "Doneslo se mi," začal odměřeně Snape "Že Harry Potter je opět mezi námi na hradě. Ten, kdo o něm něco ví, nebo jej dokonce ukrývá, bude těžce potrestán. Vyzývám vás tedy, jestli někdo o něm něco ví, ať okamžitě vystoupí a sdělí nám všem informace." "Zdravím!" Rozneslo se sálem. Studenti se rozestoupili "Ááá pan Potter, zadržte ho!" Namířil na něj hůlku "Nechte ho být" Zakřičela McGonagallová.

Začal souboj. Létala kouzla jedno za druhým. Najednou na něj skočila Miyako "Severusi!" Svalila ho na zem a kolem nich prolétla obrovská ohnivá koule. Těsně je minula Prudce se postavila a vytvořila obrovskou energickou stěnu, která smetla čerstvě poslané kouzlo.

Ze země se zvedl oblak černého a bílého kouře, který pomalu zmizel v oknech. "Co je to, paní profesorko?" Ozvalo se z davu " Rozhmotněná dvě těla, která utíkají před svým osudem." "Co to bylo za studentku, která ho zachránila?" "Harry, od doby co jsi odešel, spousta věcí se změnila. Byla to studentka ze Zmijozelské koleje. Miyako Ravenheart, výborná studentka, ale dala se na špatnou cestu, protože se zamilovala." "Cože, do Snapa? Harry, jak se proboha někdo může zamilovat do Snapa?" namítal Ron. "Láska je nevypočitatelná pane Weasley, ale evidentně to byla pravá láska, profesor Snape by si k tělu jen tak nikoho nepřipustil, i když překvapilo mě to stejně jako vás."

Mezitím, na skalním výklenku u školy, ten, jehož nesmíme jmenovat, shromažďoval svou armádu. Najednou se kolem jeho nohou otřel bílý vlk. Zavrčel na Naginiho, ale vzápětí zamrskal přívětivě ocasem. "Miyako, drahoušku, tady jsi, Severus se o tobě už zmiňoval, jsi prý velmi talentovaná mladá čarodějka. Teď mi ještě ukaž svou podobu, prý jsi velice pěkná. Každý čaroděj i potěcha pro oko je tu vítána." "Na to je ještě čas, ale nebojte, nezklamu vás." "No dobrá, stejně musím teď jít, mám sraz se Severusem ve sklenících Bradavic."

Ve skleníku byl slyšet křik. Harry s přáteli nemohli rozpoznat o co se jedná. Najednou spadlo něčí tělo na sklo. Bylo slyšet několik úderů a pak už jen znělo ticho.Když vešli, na zemi ležel Snape. Byl celý od krve, po tvářích mu tekly slzy. "Profesore Snape!" "Harry Pottere, vezměte si ty slzy." Harry je odebral. Najednou ho někdo odhodil. "Uhni Pottere! Severusi, Severusi !" Křičela Miyako, oči měla plné slz. Vřele ho políbila na rty. Okamžitě se proměnila v jednorožce "Bodněte mě a vypijte mou krev." "Ne, Miyako, byla by tě škoda," "Já se vás neptám!" Prudce se ohla a rohem si rozervala tepnu na noze. "No tak, pijte!" Natáhla k němu kopyto. Do úst mu steklo několik kapek krve, hladově je polkl. Jeho rány se začaly hojit. "Nebojte se mě, napijte se pořádně!" Nabral krev do dlaní a spolkl ji. Zahojil se. "Severusi…"Vydechla.

Do klína mu spadlo bezvládně tělo ženy, co mu právě zachránila život. "Miyako," Pohladil ji po vlasech. Objímal ji a čekal až se probere.

Harry šel mezitím za pánem zla. Čekala ho velká zkouška v podobě vlastní smrti. Pomalu se blížil do zakázaného lesa. Proti němu stál samotný pán zla. "Avada Kedavra!" Harryho tělo spadlo bezvládně k zemi.

Na nádvoří Bradavic panoval zmatek. Zuřila obrovská bitva. Škola se pomalu měnila v ruiny. Najednou se vše uklidnilo. Na nádvoří vstoupil sám lord Voldemort. Stále spoutaný Hagrid nesl v náručí tělo Harryho. Všichni byli v šoku, tohle nikdo nečekal. "Tak co?!" Začal Voldemort "Přidá se někdo na mou stranu? Každý čaroděj tu je vítán!" Přešel Draco, bylo to pro něj konec konců lepší, na druhé straně měl svou milující rodinu, která se pouze dala na špatnou cestu. Vystoupil Seville "Ty?! No nějaké místo se pro tebe najde." Na straně zla se rozlehl smích. " Harry…." Zadýchal se "Harry a ostatní," odmlčel se " Nezemřeli zbytečně, bojovali za nás a zůstali v našich srdcích a zůstanou tam navždy." Znovu se rozlehl smích.

Najednou Harry vyklouzl z Hybridovi náruče. "Co?! Co to má znamenat?!!" Voldemort od zlosti koktal. Ihned se za ním pustil, ale on mu zdárně unikal. Nanovo se strhla bitva s ještě většími následky. Bradavice při ní byly úplně zničené., padla spousta kouzelníků a bitva mezi Harrym a Voldemortem vypadala stále nerozhodně. Hermiona s Ronem sehnali tesák z baziliška a snažili se zničit Naginiho, poslední viteál.

Byla vysána dvě kouzla proti sobě. Jedno mocnější jak druhé. Vše bylo vyvážené. V tom se objevil Seville s mečem Godriga Nebelvíra a přeťal hada vejpůl. Vše se obrátilo. Lord Voldemort se i s posledním zoufalým výkřikem rozpadl jen v popel, který již nikdo, nikdy nechtěl vidět. Bylo to, bitva byla vyhrána. Na tom, co dříve bývalo nádvořím, se seběhl shluk lidí. Litovali své mrtvé sourozence i přátele. Utišila je profesorka McGonagalová. "Utište se prosím!" Zavelela mohutně hlasem " Prosím, projevte soustrast té našemu druhému, nyní již mrtvému, řediteli Severusovi Snapeovi a…." "Myslím, že tato slova pronášíte předčasně, profesorko." Uprostřed velkého kruhu se objevil on, Severus Snape. Natáhl před sebe ruce nad nimiž se z modré záře začalo zhmotňovat tělo. Bylo to malé křehké tělo ženy, bílé jako sníh. Všichni se podivili. "Ano, žiju. Slečna Ravenheartová je zvěromág, proměnila se v jednorožce a dala mi vypít její krev, čímž mi zachránila život." "A je v pořádku?" "Bez obav, Profesrko McGonagallová, jen na chvíli ztratila vědomí ze ztráty krve a rychlého přenosu. Za chvíli se probere…."
Neprobrala. "Miyako,"Potichu šeptal Severus, když její bezvládné tělo položil na zem. "Miyako,"postupně přidával na hlasitosti "Miyako! Né!" Pevně ji stiskl v náručí. Najednou na rameni ucítil teplo něčí dlaně. "Severusi…"vydechla tiše Minerva a zakroutila hlavou "Už se neprobere."

V tom se z nebes snesl Fawkes, Brumbálův fénix. Usadil se na tělo, skoro již mrtvé studentky. Párkrát ji zobákem klepl do krku a po tvářích mu začaly padat slzy. Miyako pomalu otevřela oči. "Severusi…" vydechla šťastně. S ještě větší radostí ho políbila.

Oba stáli proti sobě. Čekalo se, co se bude dít. "Severusi…"znovu vydechla "Vy víte, že …. Jenže, zákon tu mluví jasně, není nám naše láska souzená." S těmi slovy jej políbila, proměnila se v havrana a zmizela v oblacích. "Miyako!" Ozval se poslední Severusův dlouhý výkřik plný bolesti.

Od té doby, v každé volné chvíli, sedával u okna a krmil havrany. Tím vznikla legenda o havraním muži. On však jen potichu doufal, že se mu Miyako někdy vrátí, i když dobře věděl, že se to nestane, ale že jej bude navždy sledovat v oknu jeho ložnice.

P.S:Bude to mít i pokračování, které bude mít nejspíš název Havraní muž (už na něm pracuji)
Jinak povída se původně jmenovala Ca sera Meilleur (bude to lepší) ale vzhledem k tomu,že jsem na poslední chvíli změnila konec tak, mi ten nový název přijde trefnější :D